Zahradní stereotypy - TRÁVNÍK

Stereotyp v životě, důvěrně znám většinové populaci, se propisuje do všech oblastí lidského snažení. Na jednu stranu ulehčuje neustále se opakující činnosti a přivádí je k dokonalosti, na stranu druhou limituje a osekává nové a špatně přizpůsobivé nápady, které jsou ve svých počátcích pohodlné asi tak, jako lesní cesta zarostlá ostružiním.

V medicíně jsou za stereotypy označovány opakované a často nutkavé pohyby, neodpovídající situaci a zbavené smyslu. (Wikipedia) Nenapadá vás jistá paralela s vaším sobotním sekáním trávníku?

Trávník, základ zahrady. Ale přesně zde se stereotypy rodí. V zahraniční literatuře s osvědčenými radami, které jsou většinou kvalitně přeloženy z angličtiny, ovšem bez té nejdůležitější informace, že anglického trávníku v českých podmínkách dosáhnete jen neutuchající péčí a automatickou závlahou. I přesto, že je trávník a péče o něj nejnáročnějším prvkem v zahradě, srovnatelným s domácím pěstováním exotických orchidejí, je ho na našich zahradách nějak podezřele mnoho.

Trávník chce trpělivost a svou péči, jen tak se může stát reprezentativní částí zahrady nebo parku. Jenže kdo má dneska tolik času? (zdroj: Hospodářské noviny)

Trávník se stal pro mnohé symbol jednoduchého řešení, na které si troufne každý, i přesto, že ho stojí velmi velké úsilí udržet v dobré kondici. A protože na něj většinou nemáme čas, pomalu se z trávníku stává semeniště různých plevelů a kvítků. Proto se s ním vyplatí naopak šetřit. Ušetříte tak nejen svůj drahocený čas, ale i finance na jeho odbornou údržbu, kterou bude časem potřebovat - provzdušňování, hnojení, prořezávání, úprava pH, případně při jeho založení navezení speciálního propustného substrátu - trávníku se v jílu nelíbí.

S trávníkem se vyplatí šetřit a používat jej jen tam, kde bychom chtělí mít "koberec". Místa, o která se nechceme příliš starat naopak doplníme například o směs trvalek a keřů, které potřebují naší péči pouze dvakrát do roka. (zdroj fota: Tereza Mácová)

Zahrady by podle nás měly bujet zelení v každém podnebí, a netřeba plýtvat energií na úpravu nemilosrdných přírodních faktorů jako je přirozené vlastnosti půdy, nadmořská výška či nedostatek vody. A právě s tímto by Vám mohl pomoct právě zahradní architekt, který při návrhu vždy zvažuje prostředí, přírodní podmínky a mikroklima. Pokud si jej netroufáte přizvat na zpracování celkové koncepce, vyplatí se oslovit ho pro začátek s konzultací. Nejvíce záleží na správné volbě sortimentu, který by se měl jednoznačně přizpůsobit místnímu mikroklimatu a půdním podmínkám - ušetříte si tak nemálo starostí do budoucna.

Rostlinám dobře vybraným dle přírodních podmínek se přirozeně daří a není třeba je "dopovat žádnými aditivy". (zdroj foto: Tereza Mácová)

Z tohoto důvodu je mnohdy lepší nelpět na obecně přijímané formě zahrady s velkou travnatou plochou a rododendrony, ale poohlédnout se po řešení, která splňují podmínky na zahradě jako je například: do travní směsi vysít suchovzdorné dvouděložné rostliny např. drobnolistý jetel, který trávník podrží i během delších období sucha. Jinou variantou je užití půdopokryvných trvalek (nízkých plazivých rostlin) a trávník ze zahrady vyloučit částečně nebo zcela. A čeho tím docílíme? Neustále se měnící kvetoucí zahradu bez rušivých sobotních stereotypů typu: „musím jít sekat.“

příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová 

Zahradní stereotypy - úvodník

Stereotypy aneb začátky (nejen) podnikání můžou být krušné

Myslím, že stereotypům se člověk nevyhne. I když začínáte od nuly, za nějaký čas si vytvoříte mechanismy, které člověku usnadňují život. Nemusíte pak přemýšlet o každé "prkotině" a můžete si svou hlavu šetřit na nové výzvy.

Před rokem mi začala v hlavě zrát myšlenka na osobní změnu až z toho vznikl nakonec projekt YYYY. Aby mohlo něco takového vzniknout, bylo nutné postupně prolomit pár stereotypů, občas mám pocit, že svým způsobem denně podnikám nové kroky, něco měním, vylepšuji, zkouším nové postupy, abych ty nefunkční zas odložila nebo si na nich přímo vylámala zuby. Hledám takovou cestu, která bude opravdová, životaschopná, bude mi sedět a budu se v ní cítit dobře nejen já, ale i moji klienti.  V centru bouře novinek naštěstí stojí kvalitní vize, vědomosti a lidé, na které se mohu spolehnout.

To mě přivedlo na myšlenku, že Vám obdobný proces přeměny zprostředkujeme na našem blogu.  Téma nebude podnikání, ve kterém se hledám, ale zahrada, ve které jsem se již našla.

Zahrada vás může obklopit, zahalit, můžete se do ní schovat i v horkých dnech - na to je třeba vytvoření uceleného systému, který je bohatý na množství druhů, které zvládají změnu podmínek. Jedním ze stereotypů je v moderní architektuře využívání jednodruhových výsadeb. Příklad výsadby na střeše - kde vznikla pestrá zahrada, proměnlivá během celého roku. (Zdroj: Tereza Mácová)

Ať se na to koukám z jakéhokoli konce, důležitá je předně odvaha dělat věci jinak. Proč? Protože návyky nemusí dostatečně flexibilně reagovat na změny, které se dějí kolem nás. To co s radostí rostlo na zahrádce naší babičce se u nás nedaří (jiná péče, půda, či rozdílné podmínky?) nebo prostě už žijeme jinak, máme jiné potřeby, méně času dohlížet na to, co je nového u nás na zahradě, apriori si tam chodíme odpočinout a nabít se .

Rozložení prostoru a jeho využívání skýtá možnosti vrstvení. Ohniště pro opíkání špekáčků v letní podvečer může například přes den sloužit jako plocha pro trampolínu jako je to v zahradě v Kolodějích. (Zdroj: Tereza Mácová)

Proto jsme si pro Vás připravili krátký seriál o stereotypech v zahradě. Chceme Vás pobavit, inspirovat ke změně, nebo utvrdit, že to děláte dobře. Nabízíme Vám pohled zahradního architekta na to, co se děje za plotem na našich zahradách.

Tereza Mácová

Zahrady na svahu mají své kouzlo, ale také svá pravidla 2/2

V předchozím článku jsme nastínili výhody a nevýhody zahrad ve svahu. Seznámili jsme se se základy nakládání s kořenovým systémem stromů. V druhé části se již dostáváme k materiálům, které jsou možné na práci se svahem použít a to zejména, když ho chceme zmírnit nebo vytvořit přímo kus rovné plochy.

JAK VYTVOŘIT ROVINU

Jakmile si uvědomujete veškeré limity, můžete se pustit do "tvarování" zahrady.  K tomu nejčastěji slouží stavba zdí a zídek. Pokud nepřesáhnete výšku 1m, nemusíte ani takovou zídku ohlašovat na stavebním úřadě popř. u větších staveb žádat o stavební povolení. Do jednoho metru si vystačíte i se suchou zídkou z přírodního kamene nebo dubových pražců, pokud jste vyznavači přírodních zahrad, můžete dokonce použít silné vrbové proutí nebo kameny, které naleznete na pozemku popřípadě v co nejbližším lomu.  Nejoblíbenějším materiálem na suché zídky je u nás bezesporu břidlice a čedič, které se snadno skládají a mají poměrně pravidelné tvary. Zídka lze však postavit z jakéhokoli kamene, záleží už pak jen na šikovnosti kameníka.

Ukázka suché zídky ve spojení s vodním prvkem. Čím složitější tvar kamene, tím hezčí, přirozená zídka, tím větší náročnost na její sestavení. Výsledek ale stojí za to. (zdroj: Tereza Mácová)

SVAH

Pokud nám však metrová zídka nestačí na vytvoření roviny, budeme potřebovat ještě svah. Jakmile takový svah přesáhne sklon 30°(což odpovídá standardním schodům) je třeba svah dobře zpevnit, aby  se nejlépe ani nehnul. K nejčastějším pohybům dochází po zimě a během dešťů.  Záleží nejvíce na délce svahu a jeho sklonu. Ale pokud nebudeme zacházet do podrobností  platí, že jakákoli zapojená zeleň má funkci svah zpevnit natolik, že eliminuje erozní nebezpečí.  Pokud je svah zakončen zídkou ostatně i v případě, že zídka drží relativní rovinu, měla by zídka být dobře odvodněná, aby se za ní nekumulovala voda a zídce nehrozil pád. Týká se zejména betonových neprodyšných zdí. O tomto tématu třeba někdy příště.

ROSTLINY, KTERÉ DOKÁŽÍ SVAH ZPEVNIT

Obzvláště dlouhé a příkré svahy vyžadují dřeviny, které svým bohatým a poměrně hlubokým kořenovým systémem dokáží svah stabilizovat. Používají se zejména u dálnic nebo v Praze se s nimi můžete setkat na svahu Letenských Sadů směrem k řece. Využití mají především tam, kde není svah dobře přístupný a nemůže být pravidelně opečováván.  Jedná se například o stromy: javor babyka, javor klen, dřín, akát, břízy, jeřáb nebo dub a keře: svídy, dříšťály, muchovník, zlatice, skalníky, některé růže, ptačí zob, borovice kleč, atd. 

U mírnějších svahů můžete přistoupit k výsadbě jakýchkoli trvalek, předností však je, pokud je nebudete muset pravidelně opečovávat a zvolíte tak, aby byly pěkné po celý rok - například barvínek, břečťan nebo rostliny, které se používají jako náhrada trávníku a mají schopnost pokrýt velké plochy - jako je Leptinella, vrbina peníková, izotoma, koulenka, sagina či provonět svah mateřídouškou úzkolistou.

Koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia) se hodí na výsušné chudší půdy. (zdroj: http://albamar.pl/)

Izotoma (Isotoma fluviatilis) se hodí na vlhčí dobře propustné půdy, slunce až polostín. (zdroj: http://www.kraeuter-und-duftpflanzen.de/)

Ukázka osázení extrémně příkrého nepřístupného svahu pomocí břečťanu, skalníku a mnohokvětých růží. Než se rostliny zapojí, je nutné svah zpevnit opatřením proti sesuvu svrchní vrstvy - zde pomocí hatí. (zdroj: Tereza Mácová)

Zpevňování svahu nemusí nutně být prováděno betonovými tvárnicemi, které odsávají nadměrně vodu a rostliny v nich přežívají jen ztěží, svah nemusí být potažen mulčovací plachetkou, abyste se vyhli plevelu. Naopak, je mnohem rozumnější volit rostliny tak, aby pokryly svah celý a případný plevel sami vytlačily. Půdopokryvné rostliny se rozšiřují většinou pomocí výhonů, které při použití plachetky vlastně omezujete v růstu a bráníte jim zakořenit. 

Řešení svahů je značně variabilní a pozemku dává vždy něco navíc, není to tedy vždy na škodu mít svah na zahradě, může to být naopak něčím "navíc" - rozčlenění prostoru, zisk hloubky, možnost využití přirozeného terénu k spádu vody nebo umístění klouzačky, pěkný výhled do okolí, soukromí. Svah může být velký bonus, jen se to s ním musí umět.