Zahradní stereotypy - TRÁVNÍK

Stereotyp v životě, důvěrně znám většinové populaci, se propisuje do všech oblastí lidského snažení. Na jednu stranu ulehčuje neustále se opakující činnosti a přivádí je k dokonalosti, na stranu druhou limituje a osekává nové a špatně přizpůsobivé nápady, které jsou ve svých počátcích pohodlné asi tak, jako lesní cesta zarostlá ostružiním.

V medicíně jsou za stereotypy označovány opakované a často nutkavé pohyby, neodpovídající situaci a zbavené smyslu. (Wikipedia) Nenapadá vás jistá paralela s vaším sobotním sekáním trávníku?

Trávník, základ zahrady. Ale přesně zde se stereotypy rodí. V zahraniční literatuře s osvědčenými radami, které jsou většinou kvalitně přeloženy z angličtiny, ovšem bez té nejdůležitější informace, že anglického trávníku v českých podmínkách dosáhnete jen neutuchající péčí a automatickou závlahou. I přesto, že je trávník a péče o něj nejnáročnějším prvkem v zahradě, srovnatelným s domácím pěstováním exotických orchidejí, je ho na našich zahradách nějak podezřele mnoho.

Trávník chce trpělivost a svou péči, jen tak se může stát reprezentativní částí zahrady nebo parku. Jenže kdo má dneska tolik času? (zdroj: Hospodářské noviny)

Trávník se stal pro mnohé symbol jednoduchého řešení, na které si troufne každý, i přesto, že ho stojí velmi velké úsilí udržet v dobré kondici. A protože na něj většinou nemáme čas, pomalu se z trávníku stává semeniště různých plevelů a kvítků. Proto se s ním vyplatí naopak šetřit. Ušetříte tak nejen svůj drahocený čas, ale i finance na jeho odbornou údržbu, kterou bude časem potřebovat - provzdušňování, hnojení, prořezávání, úprava pH, případně při jeho založení navezení speciálního propustného substrátu - trávníku se v jílu nelíbí.

S trávníkem se vyplatí šetřit a používat jej jen tam, kde bychom chtělí mít "koberec". Místa, o která se nechceme příliš starat naopak doplníme například o směs trvalek a keřů, které potřebují naší péči pouze dvakrát do roka. (zdroj fota: Tereza Mácová)

Zahrady by podle nás měly bujet zelení v každém podnebí, a netřeba plýtvat energií na úpravu nemilosrdných přírodních faktorů jako je přirozené vlastnosti půdy, nadmořská výška či nedostatek vody. A právě s tímto by Vám mohl pomoct právě zahradní architekt, který při návrhu vždy zvažuje prostředí, přírodní podmínky a mikroklima. Pokud si jej netroufáte přizvat na zpracování celkové koncepce, vyplatí se oslovit ho pro začátek s konzultací. Nejvíce záleží na správné volbě sortimentu, který by se měl jednoznačně přizpůsobit místnímu mikroklimatu a půdním podmínkám - ušetříte si tak nemálo starostí do budoucna.

Rostlinám dobře vybraným dle přírodních podmínek se přirozeně daří a není třeba je "dopovat žádnými aditivy". (zdroj foto: Tereza Mácová)

Z tohoto důvodu je mnohdy lepší nelpět na obecně přijímané formě zahrady s velkou travnatou plochou a rododendrony, ale poohlédnout se po řešení, která splňují podmínky na zahradě jako je například: do travní směsi vysít suchovzdorné dvouděložné rostliny např. drobnolistý jetel, který trávník podrží i během delších období sucha. Jinou variantou je užití půdopokryvných trvalek (nízkých plazivých rostlin) a trávník ze zahrady vyloučit částečně nebo zcela. A čeho tím docílíme? Neustále se měnící kvetoucí zahradu bez rušivých sobotních stereotypů typu: „musím jít sekat.“

příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová