Zahrady na svahu mají své kouzlo, ale také svá pravidla 2/2

V předchozím článku jsme nastínili výhody a nevýhody zahrad ve svahu. Seznámili jsme se se základy nakládání s kořenovým systémem stromů. V druhé části se již dostáváme k materiálům, které jsou možné na práci se svahem použít a to zejména, když ho chceme zmírnit nebo vytvořit přímo kus rovné plochy.

JAK VYTVOŘIT ROVINU

Jakmile si uvědomujete veškeré limity, můžete se pustit do "tvarování" zahrady.  K tomu nejčastěji slouží stavba zdí a zídek. Pokud nepřesáhnete výšku 1m, nemusíte ani takovou zídku ohlašovat na stavebním úřadě popř. u větších staveb žádat o stavební povolení. Do jednoho metru si vystačíte i se suchou zídkou z přírodního kamene nebo dubových pražců, pokud jste vyznavači přírodních zahrad, můžete dokonce použít silné vrbové proutí nebo kameny, které naleznete na pozemku popřípadě v co nejbližším lomu.  Nejoblíbenějším materiálem na suché zídky je u nás bezesporu břidlice a čedič, které se snadno skládají a mají poměrně pravidelné tvary. Zídka lze však postavit z jakéhokoli kamene, záleží už pak jen na šikovnosti kameníka.

Ukázka suché zídky ve spojení s vodním prvkem. Čím složitější tvar kamene, tím hezčí, přirozená zídka, tím větší náročnost na její sestavení. Výsledek ale stojí za to. (zdroj: Tereza Mácová)

SVAH

Pokud nám však metrová zídka nestačí na vytvoření roviny, budeme potřebovat ještě svah. Jakmile takový svah přesáhne sklon 30°(což odpovídá standardním schodům) je třeba svah dobře zpevnit, aby  se nejlépe ani nehnul. K nejčastějším pohybům dochází po zimě a během dešťů.  Záleží nejvíce na délce svahu a jeho sklonu. Ale pokud nebudeme zacházet do podrobností  platí, že jakákoli zapojená zeleň má funkci svah zpevnit natolik, že eliminuje erozní nebezpečí.  Pokud je svah zakončen zídkou ostatně i v případě, že zídka drží relativní rovinu, měla by zídka být dobře odvodněná, aby se za ní nekumulovala voda a zídce nehrozil pád. Týká se zejména betonových neprodyšných zdí. O tomto tématu třeba někdy příště.

ROSTLINY, KTERÉ DOKÁŽÍ SVAH ZPEVNIT

Obzvláště dlouhé a příkré svahy vyžadují dřeviny, které svým bohatým a poměrně hlubokým kořenovým systémem dokáží svah stabilizovat. Používají se zejména u dálnic nebo v Praze se s nimi můžete setkat na svahu Letenských Sadů směrem k řece. Využití mají především tam, kde není svah dobře přístupný a nemůže být pravidelně opečováván.  Jedná se například o stromy: javor babyka, javor klen, dřín, akát, břízy, jeřáb nebo dub a keře: svídy, dříšťály, muchovník, zlatice, skalníky, některé růže, ptačí zob, borovice kleč, atd. 

U mírnějších svahů můžete přistoupit k výsadbě jakýchkoli trvalek, předností však je, pokud je nebudete muset pravidelně opečovávat a zvolíte tak, aby byly pěkné po celý rok - například barvínek, břečťan nebo rostliny, které se používají jako náhrada trávníku a mají schopnost pokrýt velké plochy - jako je Leptinella, vrbina peníková, izotoma, koulenka, sagina či provonět svah mateřídouškou úzkolistou.

Koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia) se hodí na výsušné chudší půdy. (zdroj: http://albamar.pl/)

Izotoma (Isotoma fluviatilis) se hodí na vlhčí dobře propustné půdy, slunce až polostín. (zdroj: http://www.kraeuter-und-duftpflanzen.de/)

Ukázka osázení extrémně příkrého nepřístupného svahu pomocí břečťanu, skalníku a mnohokvětých růží. Než se rostliny zapojí, je nutné svah zpevnit opatřením proti sesuvu svrchní vrstvy - zde pomocí hatí. (zdroj: Tereza Mácová)

Zpevňování svahu nemusí nutně být prováděno betonovými tvárnicemi, které odsávají nadměrně vodu a rostliny v nich přežívají jen ztěží, svah nemusí být potažen mulčovací plachetkou, abyste se vyhli plevelu. Naopak, je mnohem rozumnější volit rostliny tak, aby pokryly svah celý a případný plevel sami vytlačily. Půdopokryvné rostliny se rozšiřují většinou pomocí výhonů, které při použití plachetky vlastně omezujete v růstu a bráníte jim zakořenit. 

Řešení svahů je značně variabilní a pozemku dává vždy něco navíc, není to tedy vždy na škodu mít svah na zahradě, může to být naopak něčím "navíc" - rozčlenění prostoru, zisk hloubky, možnost využití přirozeného terénu k spádu vody nebo umístění klouzačky, pěkný výhled do okolí, soukromí. Svah může být velký bonus, jen se to s ním musí umět.

Najmout krajinářského architekta po stavbě nebo během projekce domu?

Nedávno mě jeden z klientů přivedl k otázce zda by bylo lepší spojit síly s krajinářským architektem hned během stavby domu nebo až je vše již postavené.

Zahrada ve chvíli vstupu krajinářského architekta na zahradu - bylo zapotřebí dohodnout veškeré materiálé přechody, vedení terénu kolem fasády, umístění retenční nádrže, naplánovat vedení zavlažovacího systému, uložení půdy, co s odpadem ze stavby, ochranu stávajících stromů a veškeré návaznosti na dům. foto: Tereza Mácová

Například s ním to začalo tak, že po té, co bylo klientovi uděleno stavební povolení jeho vysněného domu, oslovil i architekta zahrady. Nechal si zpracovat studii a následně i realizační dokumentaci. Mezitím se rozběhla stavba a mnohé, navzdory komplexnímu přístupu, bylo jinak.

Co se během plánovacího procesu vlastně děje. Nejdříve dochází k dialogu a formulaci  samotného zadání, kterou má architekt zpracovat - ta může probíhat slovně, obrazově, ale nejlépe i na empatické rovině. Jde tedy o vyjasnění, co klient od zahrady vlastně očekává, co by tam chtěl dělat, jaké má návyky, vlastně i o tom jakou má životní filozofii. Mnoho lidí do té doby žije v provizoriu a nový vysněný dům jim vlastně svým způsobem zasáhne do jejich životní rutiny a pozmění pohled na život. Prostředí neodmyslitelně formuje, co v něm budete dělat, jak se v něm budete cítit. Jedním z ukazatelů kvalitního architekta je právě jeho schopnost dosáhnout srdce Vašeho projektu - vycítit, pochopit, promyslet a následně všemu dát formu. Ať je to zahrada, terasa, malý dvorek, nebo statek na venkově, dům, byt, jeden pokoj, celá residenční čtvrť. Krajinářský architekt je člověk, který přemýšlí v trojdimenzionálním prostoru, pracuje s kontextem celého místa a jeho okolí, rozumí přírodním procesům a chápe nároky rostlin a uvědomuje si jejich proměnlivost v čase. Dokáže propojit mnoho, mnohdy protichůdných, nároků na prostor - od složitého provozu, řešení odclonění, zpevněných ploch, usazení staveb do terénu, odtok povrchové vody, přesuny hmot v nulové bilanci, přes rozmístění prvků do zahrady tak, aby do zahrady zapadly jako by tam byly odvždy, navrhnout vegetaci v souladu s prostorem a prostředím, bezmála řeší zadání s estetikou a dokáže provést nákladami realizace již během plánování. Ve chvíli, kdy se krajinářský architekt dostane do procesu během stavby domu, zadání se mění někdy i z hodiny na hodinu. Tento stav není jednoduchý ani pro klienta ani pro architekta, avšak lze díky němu získat mnohé.

Díky tomu, že byl krajinářský architekt přítomen již během stavby podařilo se konstrukčně zasáhnout do terasy, kde mohl vzniknout úložný prostor. foto: Tereza Mácová

Díky projektu zahrady v běhu stavby však měl klient poměrně jasnou představu, co kde bude chtít, kde bude potřebovat umístit vsak, retenční nádrž, kde budou třeba prostupy infrastruktury, jak budou zakončené okapové chodníčky, že ta zeď, co bude držet terén bude zároveň rozdělovat svah a umožňovat malou procházku na samé hranici pozemku. Klient již věděl, že půdu, co má nyní na pozemku bude ještě potřebovat, aby ji pak zpětně doplnil tam, kde ji stavba znehodnotí.

Namísto okapových chodníčků byly v úzkých prostorách kolem domu vytvořeny štěrkové záhony, které tak vtipně zakryjí prostor pro drenáž bez nutnosti uložení jakýchkoli obrubníků. foto: Tereza Mácová

Efektivně se řešily přechody a terén ruku v ruce se stavbou. foto: Martin Charvát

Pro zahradního architekta je takový postup z pohledu výsledného díla nejlepší možný, na druhou stranu je velmi náročný na komunikaci se všemi stavebními profesemi, architektem domu, stavbyvedoucím, klientem, který si teprve ujasňuje své zadání. Je to trochu chaos, ale vyplatí se. Klient tak získá maximum ze svého pozemku bez navýšení nákladů, nemusí se spokojit s kompromisem, ale vše je v domě již přizpůsobené tomu, že venku bude jednoho dne zahrada, se kterou se počítalo již na počátku.

Klient s takové spolupráce vytěží maximum. Pohled z obdobného místa jako první fotka stávajícího stavu. foto: Terzea Mácová