modrozelena infrastruktura

Vol. 04 - Švédský systém

in

V prvním letošním článku se s Vámi vrhneme o něco hlouběji do problematiky modrozelené infrastruktury. A to hlouběji doslova, protože velká část práce technologie MZI se odehrává právě pod povrchem. Konkrétně Vám představíme možnosti výsadby stromů na zdánlivě nemyslitelných místech města na příkladu jednoho z našich projektů v Praze na Letné.

řezy_článek_01.jpg

V návaznosti na náš předchozí text o výhodách modrozelené infrastruktury (MZI) pro prostředí měst Vám tentokrát podrobně představíme jednu z jejích podob – tzv. Švédský systém. Tato technologie je jednou z chytrých odpovědí na u nás do této doby zdánlivě neřešitelnou otázku výsadeb stromů v komplikovaném prostředí našich měst.

Švédský systém patří mezi technologie výsadeb do strukturovaného substrátu, které zároveň umožňují komplexní práci se srážkovými vodami. Tento systém byl vynalezen ve Švédsku, kde se ve městech uplatňuje a vyvíjí již 20 let. Jedním z jeho cílů je umožnit plnohodnotné výsadby stromů a další vegetace ve složité struktuře našich měst.

Často zeleň ve městech vnímáme jen jako estetickou kulisu – záhony růží na náměstí, jarní geometrické výsadby macešek nebo alej dokreslující siluetu ulice. A taková podoba městské vegetace nám většinou nic víc nenabízí, ani nabízet nemůže.

Existence prachu, vibrací, vysokých teplot, znečištění, deficit stínu a vlhkosti, nedostatek kořenového prostoru jsou složky, které často už nevnímáme, ale které jsou pro vegetaci zásadními, často smrtelnými fakty, se kterými se musí poprat. Se současnou moderní oblibou pokojových rostlin v našich bytech už jsme pochopili, že suchý vzduch je pro některé z našich rostlinných miláčků nepřekonatelný problém, stejně tak ten, komu nezemře ani jedna rostlina přes zimu, je považován za velkého PLANT HERO. Tuto zkušenost jsme bohužel zatím nepřenesli na vegetaci obklopující nás mimo naše domy a byty. Přitom většina toho zeleného, co v ulicích najdeme, nejde často nazvat jinak než jako živořící. A možná si ani nedovedeme představit, že by to mohlo být jinak.

Začněme stromy a rostliny vnímat i v rámci jejich dalších funkcí, které nám mohou nabídnout a co to přímo pro nás, jako obyvatele měst znamená. Tomu jsme se v obecnější rovině věnovali ve článku minulém (čtěte zde).

Dneska se zaměříme na to, jakým způsobem můžeme vegetaci zajistit takové podmínky, jaké potřebuje a zároveň, jak ji můžeme „využít“ v procesu hospodaření s dešťovými vodami. (a ještě se nám tam v pohodě vleze teplovod, plynovod a internet) - a to nás přivádí ke komplikovanému prostředí parteru, po kterém chceme často protichůdné funkce:

-        propustnost povrchu pro vodu a vzduch + jeho živnost

-        zároveň pevnost a zhutnění pod dlažbou nebo asfaltem

-        odolnost, schopnost nasměrovat vodu od staveb

-        průchodnost pro sítě

-      jednoduchost řešení a možnost snadného rozebrání a složení při opravách a správě

 

Odpovědí může být právě technologie Švédského systému. K této technologii v českém prostředí prakticky žádné informace neseženete, přestože pár zkušebních projektů již v Praze proběhlo. My jsme tuto technologii konzultovaly s Martinem Vysokým ze švédského atelieru EDGE, který se na modrozelenou infrastrukturu specializuje a rády bychom její principy dostaly do základního přemýšlení architektů o veřejných prostranstvích.

Základem švédského systému je práce s různými frakcemi kameniva (jednoduše různě velké kamínky a kameny a šutry). Velké frakce (velké šutry) dokážou přenést zatížení z chodníku a vozovky a udrží mezi sebou volný prostor, i když se povrch nad nimi zhutní. Tento volný prostor (cca 30%) je pak vyplněn speciálním substrátem, jehož důležitou složkou je biohel – jde o tzv. strukturální substrát či v projektantském názvosloví „otevřený podklad“ (open subbase/OSB). Díky této vrstvě získáme prostor pro vzduch, který kořeny stromů k životu nutně potřebují. Přes zhutněný povrch se pak vzduch do této vrstvy dostává přes vzduchové šachty. Stromy jsou pak do strukturálního substrátu osazené do jakýchsi betonových ohrádek, které umožňují umístění pochozích kovových mříží nebo zhutnění povrchu. V jednodušším případě nám strukturální substrát umožní získat dostatečný prostor pro kořeny stromů – oproti stávajícím výsadbovým jamám 1,5 x 1,5m je to pro stromy značný posun.

V ideálním případě lze technologii švédského systému využít více komplexně, a to zároveň jako prostor pro retenci dešťové vody. Taková úprava ulice pak zahrnuje využití otevřeného podkladu po celé délce, kdy spojuje výsadbový prostor stromů (což stromům vyhovuje, protože si v rámci kořenového systémů dokážou předávat živiny i různé informace) a zároveň je do této vrstvy svedena dešťová voda z chodníku či ulice. Voda je pročišťována skrz substrát s biouhlem, který do sebe vodu nasákne a dopraví ji ke kořenům a následně umožní i její následný odpar – tzv. evapotranspiraci, která ochlazuje zpevněný povrch ulice a tak ovlivňuje i její mikroklima. Systém si dokáže poradit i se znečištěním v podobě solí, které se vlivem vody rozpustí a následně jsou odplaveny do kanalizace, na kterou je celý systém napojen. Dešťovou vodu pak lze do systému přivést jak pomocí uličních kanálů, šachet či vpustí, tak skrz dešťové záhony nebo zasakovací průlehy se specifickými rostlinami snášejícími jak sucho, tak občasné zaplavení.

Komplexní zapojení švédského systému v celé šířce ulice - napojení na kanalizaci.

Komplexní zapojení švédského systému v celé šířce ulice - napojení na kanalizaci.

Stromy rostoucí ve švédském systému se nám následně odmění plnohodnotnou výškou, zdravou korunou, celkovou prosperitou a delší životností zajišťující stín, ochlazování prostředí, čištění vzduchu, snížení hluku a snížení efektu městského tepelného ostrova.


A co ty sítě?

K sítím technické infrastruktury se stále stavíme tak, jako by byly nedotknutelné a mohly si pro sebe zabrat celý uliční prostor. Spíš jsou ale ukládány nekoncepčně a díky tomu pak prostor pro stromy nezbývá. Do konfliktu se dostává jak velký počet podzemních, tak i nadzemních sítí, problémem pak mohou být i jejich ochranná pásma.

V rámci prověřovací studie výsadby stromů v ulici Milady Horákové jsme na problém se sítěmi také narazily. Jako řešení výsadeb jsme navrhly právě švédský systém, na který osvícení zástupci Prahy 7 reagovali velmi pozitivně. Naopak u zástupců technické infrastruktury, jejichž ochranná pásma do návrhu zasahovala jsme se setkaly s jasným nesouhlasem. Problémem pro ně byla především samotná představa umisťování stromů do prostoru města, kterou vnímali jako naprosto neoprávněnou a nesmyslnou. Uvědomily jsme si, že v tomto ohledu krajinářská architektura jako obor v komunikaci s veřejností selhává. Vymezily jsme si tedy prostor pro detailní představení fungování systému a objasnění komplexnosti přístupu jednotlivým správcům sítí. Následně vznikla velmi otevřená debata o možnostech systému, jejímž výsledkem byl seznam jednoduchých podmínek, za kterých jsme dostaly možnost navrhnout velkorysý kořenový prostor i na úkor jednotlivých sítí a ochranných pásem.

Jedna z možných podob výsadeb stromů v ul. Milady Horákové, prověřovací studie výsadby stromů - atelier YYYY

Jedna z možných podob výsadeb stromů v ul. Milady Horákové, prověřovací studie výsadby stromů - atelier YYYY

Ve Švédsku existuje na místním úřadě pro tato jednání s DOSS přímo pozice – jednoho zástupce úřadu, který všechny dotčené orgány ve svém obvodě zná a projekty s nimi projednává pouze on. V našem prostředí stojí tato část inženýringu na jednotlivých architektech a projektantech – což může být často překážkou ve vyjednávání v mnoha ohledech (od obrovské časové dotace po osobní sympatie a komunikační schopnosti).

Zajímavá je i ekonomická stránka takového projektu. Některé státy v USA, Německo, Švédsko, Dánsko, ale i některá města si nechali vypracovat posudek na ekonomiku MZI – dlouhodobě a někdy i krátkodobě z těchto studií vychází technologie MZI oproti technologiím stávajícím jako výrazně levnější.

Více k tématu například tu:

EPA, Why You Should Consider Green Stormwater Infrastructure for Your Community:

https://www.epa.gov/G3/why-you-should-consider-green-stormwater-infrastructure-your-community?fbclid=IwAR1OXVdPJoX4WJ4WohTd2AXxTblvdSRFH-L2FORicwfSnQnCuJnyHBWQVuU

Banking on Green: A Look at How Green Infrastructure Can Save Municipalities Money and Provide Economic Benefits Community-wide:

https://www.asla.org/uploadedFiles/CMS/Government_Affairs/Federal_Government_Affairs/Banking%20on%20Green%20HighRes.pdf?fbclid=IwAR3EUrD9vPYZn7uhuiRXeewSNSGPMQ2cf1bDR9D-eVRu5E-4NDSwPlri7q0

Urban Street Stormwater Guide: 

https://nacto.org/publication/urban-street-stormwater-guide/?fbclid=IwAR1s5Y-VC23dYh1SyxBiI3KLnH4tmb_fmluGiTZ16ADa4450ZkgQg2krP2E

 

Věříme, že tento projekt bude pro Prahu 7 pilotním a zároveň nám dá možnost využitou technologii skrz projekt více medializovat.

A jak bude vypadat Váš další návrh ulice/náměstí/dětského hřiště/plácku před Vaší kavárnou?

  

Autorka článku: Ing. arch. Alice Boušková

 

Zdroje:

  • https://bluegreengrey.edges.se/project/rain-gardens-with-osl-on-rundelsgatan-in-vellinge/

  • https://bluegreengrey.edges.se/project/bluegreengrey-systems-at-vardsatravagen-rosendal/

  • https://bluegreengrey.edges.se/project/blue-green-infrastructure-street-neptutnigatan-at-gaddorna-malmo/

Vol. 03 - Kouzlo zkratky MZI

in

V dalším článku Vám představíme jeden z palčivých problémů dnešních měst a jeho řešení pomocí velmi cenného nástroje krajinářských architektů – tzv. MZI. 

destovy zahon

Občas, ale někdy i často, když se „sází“ stromy do situace na monitoru počítače nebo do vizualizace ve photoshopu, bez znalosti jejich fungování, potřeb, růstu… je to jenom přání. Přání, které následně nejde vyplnit a polovičatý výsledek budí zklamání.

Často je strom na obrázku kvůli kompozici nebo náladě. Často chybí znalost toho, jaké strom plní v prostoru funkce, jaké funkce plní v ulici, ve vzduchu a pod zemí. Až ve chvíli, kdy všechny možnosti vegetace znám, můžu s tímto materiálem začít pracovat funkčně a kreativně. Například ve prospěch města, tedy jeho obyvatel.

Město je hučící stroj, plný lidí, domů, aut, parkovišť, silnic a jejich propojení. Je to spousta energie, která mimo jiné sálá teplo a ohřívá tak okolní vzduch o několik stupňů celsia. Když se k tomu přidá ještě slunce a klimatická změna, dochází ke vzniku efektu tzv. tepelného ostrova. Lidem je horko, jsou unavení, pro některé je nemožné vyjít v letních měsících ven. Jedním ze způsobů, jak letní dny přežít, je klimatizace, která ale venkovní vzduch zase jen přihřeje. Rostlinám se nedaří, protože půda je vysušená a ztvrdlá a žádnou vodu už nepojme. Rostliny jsou od okolních rozehřátých povrchů spálené. Stromy v ulicích, které by měly pomáhat, jsou samy na hranici přežití, protože podmínky pro jejich růst jsou v městském prostředí značně nepříznivé. Většinou živoří v jámě 1,5 x 1,5m. Kolem sebe mají silně zhutněný povrch nepropouštějící vodu a s tím spojené špatné zásobení kořenů živinami a půdním vzduchem.

Pak je tu ještě zasolování, letní přehřívání, mechanické poškozování, vibrace od dopravy a psí moč. A k tomu maximálně zahuštěný a sdílený prostor s technickou infrastrukturou omezuje životní podmínky stromů nad i pod povrchem na minimum. V průměru se stromy v ulicích ve zpevněných plochách dožijí po výsadbě dalších 10 let.

Tak město zkusí ještě kropící vůz, ale voda se vypaří dřív, než dopadne na zem. Když přijde déšť, po tvrdé krustě půdy steče všechna voda pryč, do trubek pod zemí. Na ty je to najednou příliš, takže přetečou nebo se ucpou, protože sebou voda vzala všechno smetí a prach. Právě zvyšování odtoku vody z města a snižování možnosti výparu způsobuje celkovou změnu mikroklimatu města. A už je zas hic a kořeny stromů dál usychají, protože k těm se nedostalo vůbec nic. Takže se zaměstná alespoň někdo, kdo je bude pitnou vodou zalévat, protože si lidi ve městě všimli, že možná už těch stromů umírá fakt nějak moc.

Ale město může vypadat i jinak. Může být chytrým městem, městem se schopností resilience – tedy kapacitou se vyrovnávat s klimatickými extrémy. A tuto kapacitu dokážou naplnit právě technologie MZI, tedy jinak tzv. modro-zelená infrastruktura.

A co umí takové město? Když přijde déšť, nenechá vodu odvést do potrubí a z města pryč. Naopak ji ze střech a zpevněných ploch sbírá a nabídne jí možnost vsaku. Takovým místem může být svejl v jinak pobytovém trávníku, dešťový záhon, jezírko, mokřad nebo retenční zásobník s biouhlem pod celou ulicí. Voda, kterou zadrží, půdu změkčí, tedy ji učiní lépe propustnou. Potom se z vlhké půdy začne vypařovat zpět do ovzduší a ochladí tak pochozí plochy ale i zvlhčí ovzduší – ve městě tolik cenná evapotranspirace. Sebraná voda, než se dostane ke kořenům stromů se navíc přes vhodně zvolenou vegetaci a substrát výrazně pročistí. I s posypem soli se technologie MZI umí vyrovnat. Strom se samostatně napojí a když má navíc prostor pro kořeny a ty mají přístup ke kyslíku, spořádaně a zdravě roste. Neprosychá, neláme se, odolává stresorům v podobě nemocí a škůdců. Produkuje vlhký vegetační stín (porovnejte si v létě teplotu pod slunečníkem a pod stromem)a zdravá produktivní koruna zachytává miliony miniaturních částic, čímž čistí městský zaprášený vzduch. Co se týče ochlazení vzduchu, tak strom s výkonem 20 až 30 kW nahradí asi 10 klimatizačních jednotek. Stíní zpevněné povrchy, zabraňuje jejich rozpálení a vytváření tepelného ostrova. Když je stromu dobře a neživoří, dokáže se v plné síle v ulici dožít průměrně i dalších 35 let.

Tento princip také bývá označován jako „Schwammstadt“- město fungující jako houba. V uličním prostoru a dalších veřejných prostranstvích je pozornost zaměřena zejména na stromy a rozšíření dříve neprokořenitelného a zhutněného prostoru pod zpevněnými plochami (chodníky, parkovišti, cyklostezkami, tramvajovými pásy). Ve městech, které se tímto principem řídí, je statut funkční vegetace pozvednutý na úroveň ostatní infrastruktury a již není jen pouhým bezcenným „zeleným políčkem“ v mapě.

Taková města jsou udržitelná a životaschopná. Lidé v těchto městech rozumí propojení technologií a ví, že vhodně zvolené investice mohou mít mnohem širší pozitivní efekt. A jde to dokonce spočítat.

Pro Kodaň byly povodně zcela ničivé. Nechala si tedy zpracovat celkovou CBA (Cost Benefit Analysis), která město přesvědčila, o kolik ekonomicky efektivnější je vydat se cestou modro-zelené infrastruktury a kolik by je naopak stálo budování tradičních vodohospodářských řešení a ignorování adaptace na změnu klimatu. Takové město pak jednoznačně zvyšuje životní komfort jeho obyvatel. Což je cíl.

V Praze se pilotní projekty MZI pomalu prokousávají asfaltem, zákony a diskusemi s vlastníky technických sítí. Lze jich potkat zatím jen několik, ale město se nové potřebě pomalu otvírá. O něco progresivnější je Hradec Králové a Olomouc, které mají v tuto chvíli zpracovanou celkovou koncepci MZI a přidávají se pomalu i další města. Pražským unikátem je pak projekt Čelakovského sadů, kde je použito 12 různých krajinářských technologií, v parku umístěném na konstrukci metra, který trpí navážkami, vibracemi, prašností a kontaminacemi spolu s minimální schopností zadržet vodu. A to je pro křehký městský ekosystém vegetace poněkud oříšek. Tento projekt je úspěšný právě díky skupině složené ze zkušených krajinářských architektů a kvalitních zahradníků.

MZI je v současné situaci pro města win-win řešení. Největší benefity městu přináší právě práce s vodou, která je v synergii s vegetací, díky čemuž můžou být plnohodnotnou náhradou konvenčního způsobu odvodnění. Navíc díky tomu, že technologie MZI se přibližují přirozenému hydrologickému režimu, je lze využít jak na veřejných prostranstvích, tak na soukromých parcelách ale i ve volné krajině.

Další detaily jednotlivých technologií MZI s Vámi budeme sdílet skrz náš projekt výsadby stromů tzv. švédským systémem na Praze 7. Takže pokud budete chtít vědět víc: STAY MZI TUNED!

 

Autorka článku: Ing. arch. Alice Boušková

Zdroje: