Nedávno mě jeden z klientů přivedl k otázce zda by bylo lepší spojit síly se zahradním architektem hned během stavby domu nebo až je vše již postavené.
Například s ním to začalo tak, že po té, co bylo klientovi uděleno stavební povolení jeho vysněného domu, oslovil i architekta zahrady. Nechal si zpracovat studii a následně i realizační dokumentaci. Mezitím se rozběhla stavba a mnohé, navzdory komplexnímu přístupu, bylo jinak.
Co se během plánovacího procesu vlastně děje. Nejdříve dochází k dialogu a formulaci samotného zadání, kterou má architekt zpracovat - ta může probíhat slovně, obrazově, ale nejlépe i na empatické rovině. Jde tedy o vyjasnění, co klient od zahrady vlastně očekává, co by tam chtěl dělat, jaké má návyky, vlastně i o tom jakou má životní filozofii. Mnoho lidí do té doby žije v provizoriu a nový vysněný dům jim vlastně svým způsobem zasáhne do jejich životní rutiny a pozmění pohled na život. Prostředí neodmyslitelně formuje, co v něm budete dělat, jak se v něm budete cítit. Jedním z ukazatelů kvalitního architekta je právě jeho schopnost dosáhnout srdce Vašeho projektu - vycítit, pochopit, promyslet a následně všemu dát formu. Ať je to zahrada, terasa, malý dvorek, nebo statek na venkově, dům, byt, jeden pokoj, celá residenční čtvrť. Zahradní architekt je člověk, který přemýšlí v trojdimenzionálním prostoru, rozumí přírodním procesům a chápe nároky rostlin a uvědomuje si jejich proměnlivost v čase. Ve chvíli, kdy se zahradní architekt dostane do procesu během stavby domu, zadání se mění někdy i z hodiny na hodinu. Tento stav není jednoduchý ani pro klienta ani zahradního architekta, avšak lze díky němu získat mnohé.
Díky projektu zahrady v běhu stavby však měl klient poměrně jasnou představu, co kde bude chtít, kde bude potřebovat umístit vsak, retenční nádrž, kde budou třeba prostupy infrastruktury, jak budou zakončené okapové chodníčky, že ta zeď, co bude držet terén bude zároveň rozdělovat svah a umožňovat malou procházku na samé hranici pozemku. Klient již věděl, že půdu, co má nyní na pozemku bude ještě potřebovat, aby ji pak zpětně doplnil tam, kde ji stavba znehodnotí.
Pro zahradního architekta je takový postup z pohledu výsledného díla nejlepší možný, na druhou stranu je velmi náročný na komunikaci se všemi stavebními profesemi, architektem domu, stavbyvedoucím, klientem, který si teprve ujasňuje své zadání. Je to trochu chaos, ale vyplatí se. Klient tak získá maximum ze svého pozemku bez navýšení nákladů, nemusí se spokojit s kompromisem, ale vše je v domě již přizpůsobené tomu, že venku bude jednoho dne zahrada, se kterou se počítalo již na počátku.