Zahrady na svahu mají své kouzlo, ale také svá pravidla 2/2

V předchozím článku jsme nastínili výhody a nevýhody zahrad ve svahu. Seznámili jsme se se základy nakládání s kořenovým systémem stromů. V druhé části se již dostáváme k materiálům, které jsou možné na práci se svahem použít a to zejména, když ho chceme zmírnit nebo vytvořit přímo kus rovné plochy.

JAK VYTVOŘIT ROVINU

Jakmile si uvědomujete veškeré limity, můžete se pustit do "tvarování" zahrady.  K tomu nejčastěji slouží stavba zdí a zídek. Pokud nepřesáhnete výšku 1m, nemusíte ani takovou zídku ohlašovat na stavebním úřadě popř. u větších staveb žádat o stavební povolení. Do jednoho metru si vystačíte i se suchou zídkou z přírodního kamene nebo dubových pražců, pokud jste vyznavači přírodních zahrad, můžete dokonce použít silné vrbové proutí nebo kameny, které naleznete na pozemku popřípadě v co nejbližším lomu.  Nejoblíbenějším materiálem na suché zídky je u nás bezesporu břidlice a čedič, které se snadno skládají a mají poměrně pravidelné tvary. Zídka lze však postavit z jakéhokoli kamene, záleží už pak jen na šikovnosti kameníka.

Ukázka suché zídky ve spojení s vodním prvkem. Čím složitější tvar kamene, tím hezčí, přirozená zídka, tím větší náročnost na její sestavení. Výsledek ale stojí za to. (zdroj: Tereza Mácová)

SVAH

Pokud nám však metrová zídka nestačí na vytvoření roviny, budeme potřebovat ještě svah. Jakmile takový svah přesáhne sklon 30°(což odpovídá standardním schodům) je třeba svah dobře zpevnit, aby  se nejlépe ani nehnul. K nejčastějším pohybům dochází po zimě a během dešťů.  Záleží nejvíce na délce svahu a jeho sklonu. Ale pokud nebudeme zacházet do podrobností  platí, že jakákoli zapojená zeleň má funkci svah zpevnit natolik, že eliminuje erozní nebezpečí.  Pokud je svah zakončen zídkou ostatně i v případě, že zídka drží relativní rovinu, měla by zídka být dobře odvodněná, aby se za ní nekumulovala voda a zídce nehrozil pád. Týká se zejména betonových neprodyšných zdí. O tomto tématu třeba někdy příště.

ROSTLINY, KTERÉ DOKÁŽÍ SVAH ZPEVNIT

Obzvláště dlouhé a příkré svahy vyžadují dřeviny, které svým bohatým a poměrně hlubokým kořenovým systémem dokáží svah stabilizovat. Používají se zejména u dálnic nebo v Praze se s nimi můžete setkat na svahu Letenských Sadů směrem k řece. Využití mají především tam, kde není svah dobře přístupný a nemůže být pravidelně opečováván.  Jedná se například o stromy: javor babyka, javor klen, dřín, akát, břízy, jeřáb nebo dub a keře: svídy, dříšťály, muchovník, zlatice, skalníky, některé růže, ptačí zob, borovice kleč, atd. 

U mírnějších svahů můžete přistoupit k výsadbě jakýchkoli trvalek, předností však je, pokud je nebudete muset pravidelně opečovávat a zvolíte tak, aby byly pěkné po celý rok - například barvínek, břečťan nebo rostliny, které se používají jako náhrada trávníku a mají schopnost pokrýt velké plochy - jako je Leptinella, vrbina peníková, izotoma, koulenka, sagina či provonět svah mateřídouškou úzkolistou.

Koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia) se hodí na výsušné chudší půdy. (zdroj: http://albamar.pl/)

Izotoma (Isotoma fluviatilis) se hodí na vlhčí dobře propustné půdy, slunce až polostín. (zdroj: http://www.kraeuter-und-duftpflanzen.de/)

Ukázka osázení extrémně příkrého nepřístupného svahu pomocí břečťanu, skalníku a mnohokvětých růží. Než se rostliny zapojí, je nutné svah zpevnit opatřením proti sesuvu svrchní vrstvy - zde pomocí hatí. (zdroj: Tereza Mácová)

Zpevňování svahu nemusí nutně být prováděno betonovými tvárnicemi, které odsávají nadměrně vodu a rostliny v nich přežívají jen ztěží, svah nemusí být potažen mulčovací plachetkou, abyste se vyhli plevelu. Naopak, je mnohem rozumnější volit rostliny tak, aby pokryly svah celý a případný plevel sami vytlačily. Půdopokryvné rostliny se rozšiřují většinou pomocí výhonů, které při použití plachetky vlastně omezujete v růstu a bráníte jim zakořenit. 

Řešení svahů je značně variabilní a pozemku dává vždy něco navíc, není to tedy vždy na škodu mít svah na zahradě, může to být naopak něčím "navíc" - rozčlenění prostoru, zisk hloubky, možnost využití přirozeného terénu k spádu vody nebo umístění klouzačky, pěkný výhled do okolí, soukromí. Svah může být velký bonus, jen se to s ním musí umět.

Zahrady na svahu mají své kouzlo, ale také svá pravidla 1/2

Zahrady ve svahu zažily svůj největší rozpuk právě v období renesance a své kořeny zapustili v Itálii. Významné rodiny a šlechta si často stavěla své residence právě na vrcholcích a svazích s širokým rozhledem, někdy i v bezprostřední blízkosti panovníka a tedy těsně pod hradbami rozkvetly terasovité zahrady se sady a vinicemi jako tomu bylo například pod Pražským hradem. 

Velkou předností zahrad ve svahu je možnost rozhledu, blízkost nebe a pocit soukromí. Zahrada v italské Umbrii, Col delle Noci. Zdroj: www.home-designing.com

VÝHODY ZAHRAD VE SVAHU

Již renesanční zahrady nám ukazují jaké výhody nabízí svah. Je to bezesporu krásný výhled do krajiny, blízkost nebe nebo proudění vody. Zajímavostí jsou bezesporu i výhledy, které se dají doslova otevřít, či je podpořit vodní hladinou mizející za horizontem aniž byste museli myslet na sousedy, kteří jsou často hluboko pod Vámi nebo naopak nad. Neopominutelnou výhodou je tedy i soukromí nebo pokud jste navíc natočení k jihu, můžete zvážit založení tradičního vinohradu.

Negativní hrana bazénu. Horizont výhledu ze zahrady na svahu se dá podpořit například vodní hladinou, která padá pod hranou a vrací se zpět do vodní nádrže. Zdroj: Geraldine Bruneel

CO NA SVAHU CHYBÍ

Toto jsou poměrně přirozené věci, které na zahradě na svahu dostanete téměř zadarmo. Co si však budete muset zaplatit je rovina. Krása renesančních zahrad vlastně není pro děti a to je v rozporu s tužbami mnoha, kteří si u nás staví dům se zahradou.  Asi největší převýšení, které jsem na zahradě řešila bylo 18m na 60 metrech délky. Zahrada by se dala přirovnat ke slušné černé sjezdovce. Při přemýšlení nad zútulňováním svahu vás budou nejspíš napadat zdi a schodiště, myšlenky sklouznou k rampám či přímo skluzavkám.  Získat na takové zahradě rovinu a ještě k tomu nejlépe bez stavby jakékoli opěrné zdi je poměrně kumšt. Nicméně děti by měli mít možnost se venku proběhnout po trávníku a být pěkně na očích aniž by museli jít do nedalekého parku.

Zahrada ve svahu s převýšením 18m. Hledání řešení rozšíření roviny kolem domu. Zdroj: Tereza Mácová

LIMITY TVORBY SVAHU

Máte několik možností jak na svahu vytvořit rovinu. Základním limitem je především dům, terén okolního pozemku a stávající stromy.

Terén okolního pozemku je podmínkou dodržet, pokud se nedohodnete se sousedem jinak (nepostavíte zeď kolem celého pozemku atd.). Pokud se dostanete ke svahování, abyste se napojili na sousedův pozemek, pozor na to, že odtékající voda po takovém svahu by mohla sousedovi vadit. Vaší povinností je řešit vodu, která spadne na Váš pozemek nechat vsáknout u Vás nikoli u souseda.

Vzrostlé stromy mají svůj kořenový systém (jednoduše se můžete řídit průmětem koruny na zem) v poměrně širokém radiu kmene.  Z toho v prvních dvaceti centimetrech mají nejjemnější kořínky, které stromu dodávají živiny, vláhu a překvapivě vzduch (v této hloubce jsou kořeny navázané na bakterie, které potřebují ke svému životu vzduch), naopak hlouběji se nacházejí statické kořeny, které, dle typu kořenového systému, více či méně zasahují až na povrch.  Pokud porušíte statický kořen, hrozí pád stromu, pokud odeberete nebo naopak přisypete vlásečnicové kořeny, hrozí nejrůznější hniloby a následné odumření stromu. Tato problematika je značně složitá a existuje několik výjimek, ale o těch třeba někdy později.

Při stavbách v blízkosti stromů je třeba volit taková řešení, která stromy neohrozí. Příklad schodů kopírující terén kotvených na pilotech. Zdroj: Clive Nichols

Některá náročnější řešení si žádá zasáhnout do kořenové zóny stromu - v takovýchto případech je vyloučené provést stavbu bez zásahu arboristou.  

Mohlo by se zdát, že kořeny stromu nesouvisí se zahradami ve svahu, ale právě na těchto zahradách dochází k jejich nejčastějšímu poškození a to právě kvůli touze po rovině. Proto jakékoli větší zásahy je nezbytné konzultovat se zkušeným arboristou, který doporučí postup a navrhne opatření, která pomohou strom ochránit.

V další části se dozvíte základní zásady zpevnění svahů spolu s rostlinami, které mají svah schopnost pokrýt a zpevnit.

Mohlo by Vás zajímat:

• Další díl: Zahrady na svahu mají své kouzlo, ale také svá pravidla 2/2

• Více o renesančních zahradách čtěte zde 

• Blog zahradní a krajinářské architektury KOMBUCHA

Zahrady na jílu - jít přirozenou cestou nebo si půdu přizpůsobit?

Jílovitá půda s charakteristickou mozaikou na povrchu. zdroj: Fix Clay Soil viz odkaz obrázku

Jílovité půdy patří mezi těžké půdy, je v nich vysoký obsah jílových minerálů jako jsou montmorillonit, vermikulit nebo kaolinit. Tyto minerály jsou obvykle velmi bohaté na živiny a chudé na vzduch. To je způsobeno velmi malou velikostí jednotlivých částeček. Tím, že jsou jílovité minerály tak titěrné, voda jimi proudí velmi pomalu a nedochází tak k výplachu živin, ale naopak k jejich kumulaci. Navíc mají tyto minerály schopnost bobtnat, proto, když se jíly rychle vysuší vzniká charakteristická mozaika na povrchu.

JÍLOVITÁ PŮDA Půdní sonda nejlépe ukáže jaké vlastnosti má vaše půda. Můžete zde sledovat půdní horizont - jaké vrstvy Vaše půda má  a jak dlouho trvá vsak vody. Po jejím vykopání se sonda naplní vodou a pozoruje se doba vsáknutí. Pokud voda zůstává i po 24 hodinách, budete potřebovat oddrénovat nové výsadby stromů (pokud vysazujete stromy v balech), aby kořeny nehnily. foto: Tereza Mácová

Jak poznáme silně jílovitou půdu je snadné. Pokud ve vlhkém stavu dokážeme vzít kousek půdy, udělat z něj váleček, jako když děláte vanilkové rohlíčky a spojíte oba konce do tvaru prstýnku a váleček nepraskne ani nejeví žádné praskliny, jedná se dozajista o jíl. Poté je nejlepší postup vykopat půdní sondu, ze které vyčtete strukturu jednotlivých půdních vrstev a schopnost půdy nasákávat vodu.

Pokud jste zjistili, že máte těžkou půdu na zahradě máte několik možností, co s tím udělat.

PŘIROZENÁ CESTA - ekozahrady

Jednou z možností je jít ruku v ruce s přírodou. Budete vysazovat především takové rostliny, které jsou na jílovité půdy adaptované a v přírodě se vyskytují na obdobných stanovištích. Jsou to tedy takové rostliny, které snáší občasné zamokření (prakticky v deštivém období stojí ve vodě a v suchém přežívají v úplném troudu).  Pokud se rozhodnete rostliny sami vysadit, nesmíte zapomenout na dostatečnou zálivku, aby rostliny neuschly tím, že se vám nepodaří dostatečně půdu dostat až ke kořenům.

Přirozená vegetace na jílovité půdě. Berounsko. foto: Tereza Mácová

Stromy*, které extrémní podmínky přirozeně snáší jsou například javor babyka, javor klen, bříza černá, habr, jasan úzkolistý a ztepilý, střemcha obecná, dub letní, jeřáb ptačí, lípa srdčitá nebo jilmy. V případě, že na zahradě maté již nějaký vzrostlý strom, jílovitá půda v jeho okolí bude suchá navzdory tomu, že bude deštivo, protože si ji strom sám odsaje. 

Keře*, které si s takovými podmínkami poradí budou například svídy, tisy, brslen evropský, šácholan viržinský, některé pěnišníky (R. vaseyi, viscosum, canadense), kanadské borůvky, kalina obecná, rakytník nebo habr. Z popínavých rostlin to bude například plamének plotní, zimolez kozí list nebo ovíjivý, loubinec pětilistý.

Svídy, tisy a hakenochloa si na jílu poradí. Obrázek ze zahrad Bressingham. Zdroj: The Bressingham gardens viz link obrázku

Trvalkám* se bude dařit takovým jakými jsou popenec, kuklíkům, orseji, sasance hajní, plicníku, pšeníčku rozkladitému, kostřavě obrovské, některým ostřicím, krvavci, irisům sibiřským, kohoutku nebo například metlici trsnaté.  Z cibulovin můžete volit například z ocúnu, medvědího česneku, sněženek, řebčíku nebo narcisek.

Nejlépe se v takových podmínkách daří bršlici, jakmile se na takovou půdu dostane, nejspíš se jí nezbavíte. Má totiž šikovné oddenky, které se z jílovité půdy nebudou dát vytrhnout. A tím se dostáváme k dalšímu charakteristickému rysu těchto zahrad. Jsou náročné na péči - pletí, kopání, okopávání zde bude především pro silné jedince.

PŘIZPŮSOBENÍ PODMÍNEK

Další možností je si přizpůsobit podmínky, což nám rozšíří nejen naše pěstitelské možnosti, ale také usnadní její péči. Tento způsob je zdaleka nejrozšířenější a umožňuje srovnat extrémní podmínky těchto půd. 

Nejčastějším opatřením je přimíchání do svrchní vrstvy půdy písek nebo pěstební substrát. K čemu však nesmí za žádných okolností dojít je pouhé převrstvení nebo naopak bodové přisypávání "lepší" půdy k rostlinkám při výsadbě. Nové vrstvy půdy by měli do určité míry (50%) obsahovat právě původní půdu, aby nevznikaly oddělené vrstvy. Jakmile byste totiž na jíl nasypali vrstvu jiné půdy a nepromíchali je, při prvním přívalovém dešti byste mohli o svou celou investici přijít.  Pro pěstování zeleniny se však tento princip dá využít poměrně snadno vyvýšenými záhony.

Lokálně si můžete například pomoci vyvýšenými záhony. Zdroj: Přírodní zahrady viz. link obrázku

Naopak, pokud byste jen vykopali díru a do ní nasypaly "kvalitnější" substrát z Baumaxu a rostlinu do něj zasadili také byste neudělali rostlině dobře. Rostlina by totiž nedokázala prokořenit do jílu, poněvadž by si zvykla na snadný život v jamce. Profesor Pejchal to nazývá principem "pacienta na áru". Pokud si s tímto krokem nevíte rady, raději se obraťte na zahradníka. 

Ať se rozhodnete pro přirozenou cestu nebo pro změněné podmínky, vždy byste při výběru rostlin měli volit takové, které nejen odpovídají půdě, ale také světelným podmínkám, nadmořské výšce, vlhkosti a výšce spodní vody.  S výběrem Vám může pomoci zahradní architekt, který neřeší pouze podmínky, ale také estetickou stránku věci a dokáže na zahradě nejen z jílu vykouzlit živý obraz zajímavý během celého roku.

*Zdroje pro výběr rostlin sloužil Katalog biotopů České republiky a katalog německé školky Bruns.

 Autor článku: Tereza Rapsová