Minulý článek nabourával stereotyp anglického trávníku, jako jednoho z nejnáročnějších typu zeleně, který se, pokud neudržován, neomylně vrací autoregulačním mechanismem (=schopnost samočinně se přizpůsobit proměnným podmínkám) zpět k rozkvetlé louce s plevelnými druhy jako jsou pampelišky, jetel, sedmikrásky, které se tak rády dostávají i do záhonů a všude tam, kde je nechceme. A jaké jsou ty naše záhony? Dneska budeme psát právě něco o nich.
DIÁŘ NA ZAHRADĚ
Tak jako trávník není nutnou součástí krásné harmonické zahrady, zahradou bez záhonů se naopak připravíte prakticky o to nejzajímavější, o váš živoucí fenologický diář.
Na rostlinách můžete pozorovat jejich proměnlivost, krásu, interakce s ptáky, čmeláky, včelami, můžete pozorovat životní cyklus během celého roku od rašení, přes kvetení, plody, podzimní zbarvení až k uložení ke spánku na zimu.
ŽIVÉ OBRAZY
Záhonem se v odborné terminologii myslí uměle vytvořené společenstvo rostlin, nejčastěji letniček, dvouletek či trvalek, ať už separátně či ve smíšených kombinacích, avšak fungující na přírodních principech a tedy s respektem k půdě, nadmořské výšce či nárokům na světlo, vlhkosti. Funkci záhonů spatřujeme především v jejich estetickém působení a vůni. Z toho vyplývají nároky na tvůrce, který by měl využít veškerých svých znalostí a zkušeností, přidat cit a docílit nejen krásné, ale i funkční kombinace, které Vás neomrzí po pár týdnech, ale naopak se budou jako živý obraz měnit a neustále Vás překvapovat něčím novým.
KDYŽ SE TO NEPOVEDE
Když se to však nepovede a záhon není zcela porostlý rostlinami (odborně se mluví o neúplném zápoji - vyjadřuje se v procentech), vznikají prázdná místa, která jsou přirozeně obsazována vším, co vám na zahrádku zaletí. Protože se plevel nikomu nelíbí, někteří se tomu snaží bránit a pokrývají záhony černými plachetkami s otvory pro rostliny. Plachty pak pokrývají mulčovací kůrou nebo kamením. Následně se začne plachetka odkrývat. To když vítr odvane vrstvu kůry nebo ta prostě jen zetleje a je nutné ji opět doplnit a tak pořád dokola. Mulč se stal miláčkem všech zahradníků, má však svá pravidla. Tento miláček je doma především tam, kde se rezignuje na pravidelnou údržbu a je celkově znakem nepochopení. (více o tématu mulčů příští týden) Cílový stav dobře navrženého záhonu totiž žádné tyto plachetky proti prorůstání plevele nepotřebuje. Sám o sobě by měl být zapojený (ideálně 90-100%), životaschopný a konkurenčně silný natolik, že mezi sebe nepustí prakticky žádný plevel.
CO BY ZÁHON NEMĚL
- neměl by vypadat jako náhodné seskupení rostlin odlišných ekologických nároků - komplikujeme si tím totiž péči. Simulovat totiž jiné prostředí než máme na zahradě je velmi náročné nejenom časově, ale i finančně. př.: pěstování rododendronů na dobře osluněné zásadité půdě
- neměl by být náhodným seskupením rostlin neodpovídající charakteru a měřítku místa - tím, že si v zahradnictví koupíme mladé rostlinky v domnění, že takto budou vypadat již napořád si připravujeme překvapení po letech, kdy se nám na zahradě objeví doslova gigant např. Thuja plicata nebo smrček dorůstají s přehledem 25-30m
- neměl by být náhodným seskupením rostlin nevyužívající dynamiku růstu a přirozenou schopnost adaptace na výkyvy počasí - náhodné seskupení a volba co rostlina to jiný druh nám komplikuje péči a zapojenost porostu, následkem je, že soliterní rostliny nedokáží tak dobře odolávat výkyvům počasí jako když jsou ve skupině. Estetice tím také nepřidáte, představte si, že byste si na večírek vzali na sebe všechny šperky, co doma najdete.
JAK TEDY NA TO
Co myslíte, nezkusíte to příště třeba trochu jinak?
1) základ záhonu by měl být pokryv půdy - například plazivé nízké vytrvalé rostliny jako je například vrbina nebo zběhovec. Ty mají za úkol půdu uzavřít před nálety plevelů. Obvykle se šíří oddenky nebo výběžky - proto se nedají kombinovat s plachetkou.
2) dále by se zde měly vyskytovat nějaké rostliny, které celý záhon podrží - kompaktní/ strukturní trvalky vysázené ve skupinách vytvoří druhé patro a dokáží například kvést déle než jeden týden; například druhy kakostů, kontryhel nebo některé druhy okrasných travin
3) další částí jsou dominanty - zajímavé, pestré, efektní rostliny, které dokáží záhon obohatit o zajímavé barvy či postupně přerůst a vytvořit tak nejvyšší patro jako například některé šalvěje, ozdobnice, echinacea
4) efemery/oidy - květiny s velmi krátkým životním cyklem, které nám dělají velkou radost právě na jaře, kdy jsme unavení po jednotvárné zimě jako například tulipány, tavolníky, sněženky
Pokud byste měli zájem o workshop jak si složit záhon, jeden takový chystáme na podzim. Přihlášky přijímáme do konce září. Místo konání Praha.
příprava textu: Aneta Kolaříková, editace a finální úpravy: Tereza Mácová