Jílovité půdy patří mezi těžké půdy, je v nich vysoký obsah jílových minerálů jako jsou montmorillonit, vermikulit nebo kaolinit. Tyto minerály jsou obvykle velmi bohaté na živiny a chudé na vzduch. To je způsobeno velmi malou velikostí jednotlivých částeček. Tím, že jsou jílovité minerály tak titěrné, voda jimi proudí velmi pomalu a nedochází tak k výplachu živin, ale naopak k jejich kumulaci. Navíc mají tyto minerály schopnost bobtnat, proto, když se jíly rychle vysuší vzniká charakteristická mozaika na povrchu.
Jak poznáme silně jílovitou půdu je snadné. Pokud ve vlhkém stavu dokážeme vzít kousek půdy, udělat z něj váleček, jako když děláte vanilkové rohlíčky a spojíte oba konce do tvaru prstýnku a váleček nepraskne ani nejeví žádné praskliny, jedná se dozajista o jíl. Poté je nejlepší postup vykopat půdní sondu, ze které vyčtete strukturu jednotlivých půdních vrstev a schopnost půdy nasákávat vodu.
Pokud jste zjistili, že máte těžkou půdu na zahradě máte několik možností, co s tím udělat.
PŘIROZENÁ CESTA - ekozahrady
Jednou z možností je jít ruku v ruce s přírodou. Budete vysazovat především takové rostliny, které jsou na jílovité půdy adaptované a v přírodě se vyskytují na obdobných stanovištích. Jsou to tedy takové rostliny, které snáší občasné zamokření (prakticky v deštivém období stojí ve vodě a v suchém přežívají v úplném troudu). Pokud se rozhodnete rostliny sami vysadit, nesmíte zapomenout na dostatečnou zálivku, aby rostliny neuschly tím, že se vám nepodaří dostatečně půdu dostat až ke kořenům.
Stromy*, které extrémní podmínky přirozeně snáší jsou například javor babyka, javor klen, bříza černá, habr, jasan úzkolistý a ztepilý, střemcha obecná, dub letní, jeřáb ptačí, lípa srdčitá nebo jilmy. V případě, že na zahradě maté již nějaký vzrostlý strom, jílovitá půda v jeho okolí bude suchá navzdory tomu, že bude deštivo, protože si ji strom sám odsaje.
Keře*, které si s takovými podmínkami poradí budou například svídy, tisy, brslen evropský, šácholan viržinský, některé pěnišníky (R. vaseyi, viscosum, canadense), kanadské borůvky, kalina obecná, rakytník nebo habr. Z popínavých rostlin to bude například plamének plotní, zimolez kozí list nebo ovíjivý, loubinec pětilistý.
Trvalkám* se bude dařit takovým jakými jsou popenec, kuklíkům, orseji, sasance hajní, plicníku, pšeníčku rozkladitému, kostřavě obrovské, některým ostřicím, krvavci, irisům sibiřským, kohoutku nebo například metlici trsnaté. Z cibulovin můžete volit například z ocúnu, medvědího česneku, sněženek, řebčíku nebo narcisek.
Nejlépe se v takových podmínkách daří bršlici, jakmile se na takovou půdu dostane, nejspíš se jí nezbavíte. Má totiž šikovné oddenky, které se z jílovité půdy nebudou dát vytrhnout. A tím se dostáváme k dalšímu charakteristickému rysu těchto zahrad. Jsou náročné na péči - pletí, kopání, okopávání zde bude především pro silné jedince.
PŘIZPŮSOBENÍ PODMÍNEK
Další možností je si přizpůsobit podmínky, což nám rozšíří nejen naše pěstitelské možnosti, ale také usnadní její péči. Tento způsob je zdaleka nejrozšířenější a umožňuje srovnat extrémní podmínky těchto půd.
Nejčastějším opatřením je přimíchání do svrchní vrstvy půdy písek nebo pěstební substrát. K čemu však nesmí za žádných okolností dojít je pouhé převrstvení nebo naopak bodové přisypávání "lepší" půdy k rostlinkám při výsadbě. Nové vrstvy půdy by měli do určité míry (50%) obsahovat právě původní půdu, aby nevznikaly oddělené vrstvy. Jakmile byste totiž na jíl nasypali vrstvu jiné půdy a nepromíchali je, při prvním přívalovém dešti byste mohli o svou celou investici přijít. Pro pěstování zeleniny se však tento princip dá využít poměrně snadno vyvýšenými záhony.
Naopak, pokud byste jen vykopali díru a do ní nasypaly "kvalitnější" substrát z Baumaxu a rostlinu do něj zasadili také byste neudělali rostlině dobře. Rostlina by totiž nedokázala prokořenit do jílu, poněvadž by si zvykla na snadný život v jamce. Profesor Pejchal to nazývá principem "pacienta na áru". Pokud si s tímto krokem nevíte rady, raději se obraťte na zahradníka.
Ať se rozhodnete pro přirozenou cestu nebo pro změněné podmínky, vždy byste při výběru rostlin měli volit takové, které nejen odpovídají půdě, ale také světelným podmínkám, nadmořské výšce, vlhkosti a výšce spodní vody. S výběrem Vám může pomoci zahradní architekt, který neřeší pouze podmínky, ale také estetickou stránku věci a dokáže na zahradě nejen z jílu vykouzlit živý obraz zajímavý během celého roku.
*Zdroje pro výběr rostlin sloužil Katalog biotopů České republiky a katalog německé školky Bruns.