krajinarska architektura

YYYY Landscape seriál: Malý průvodce krajinářskou architekturou

in

V dalším článku Vám představíme jeden z palčivých problémů dnešních měst a jeho řešení pomocí velmi cenného nástroje krajinářských architektů – tzv. MZI. 

destovy zahon

Vol. 03 - Kouzlo zkratky MZI

Občas, ale někdy i často, když se „sází“ stromy do situace na monitoru počítače nebo do vizualizace ve photoshopu, bez znalosti jejich fungování, potřeb, růstu… je to jenom přání. Přání, které následně nejde vyplnit a polovičatý výsledek budí zklamání.

Často je strom na obrázku kvůli kompozici nebo náladě. Často chybí znalost toho, jaké strom plní v prostoru funkce, jaké funkce plní v ulici, ve vzduchu a pod zemí. Až ve chvíli, kdy všechny možnosti vegetace znám, můžu s tímto materiálem začít pracovat funkčně a kreativně. Například ve prospěch města, tedy jeho obyvatel.

Město je hučící stroj, plný lidí, domů, aut, parkovišť, silnic a jejich propojení. Je to spousta energie, která mimo jiné sálá teplo a ohřívá tak okolní vzduch o několik stupňů celsia. Když se k tomu přidá ještě slunce a klimatická změna, dochází ke vzniku efektu tzv. tepelného ostrova. Lidem je horko, jsou unavení, pro některé je nemožné vyjít v letních měsících ven. Jedním ze způsobů, jak letní dny přežít, je klimatizace, která ale venkovní vzduch zase jen přihřeje. Rostlinám se nedaří, protože půda je vysušená a ztvrdlá a žádnou vodu už nepojme. Rostliny jsou od okolních rozehřátých povrchů spálené. Stromy v ulicích, které by měly pomáhat, jsou samy na hranici přežití, protože podmínky pro jejich růst jsou v městském prostředí značně nepříznivé. Většinou živoří v jámě 1,5 x 1,5m. Kolem sebe mají silně zhutněný povrch nepropouštějící vodu a s tím spojené špatné zásobení kořenů živinami a půdním vzduchem.

Pak je tu ještě zasolování, letní přehřívání, mechanické poškozování, vibrace od dopravy a psí moč. A k tomu maximálně zahuštěný a sdílený prostor s technickou infrastrukturou omezuje životní podmínky stromů nad i pod povrchem na minimum. V průměru se stromy v ulicích ve zpevněných plochách dožijí po výsadbě dalších 10 let.

Tak město zkusí ještě kropící vůz, ale voda se vypaří dřív, než dopadne na zem. Když přijde déšť, po tvrdé krustě půdy steče všechna voda pryč, do trubek pod zemí. Na ty je to najednou příliš, takže přetečou nebo se ucpou, protože sebou voda vzala všechno smetí a prach. Právě zvyšování odtoku vody z města a snižování možnosti výparu způsobuje celkovou změnu mikroklimatu města. A už je zas hic a kořeny stromů dál usychají, protože k těm se nedostalo vůbec nic. Takže se zaměstná alespoň někdo, kdo je bude pitnou vodou zalévat, protože si lidi ve městě všimli, že možná už těch stromů umírá fakt nějak moc.

Ale město může vypadat i jinak. Může být chytrým městem, městem se schopností resilience – tedy kapacitou se vyrovnávat s klimatickými extrémy. A tuto kapacitu dokážou naplnit právě technologie MZI, tedy jinak tzv. modro-zelená infrastruktura.

A co umí takové město? Když přijde déšť, nenechá vodu odvést do potrubí a z města pryč. Naopak ji ze střech a zpevněných ploch sbírá a nabídne jí možnost vsaku. Takovým místem může být svejl v jinak pobytovém trávníku, dešťový záhon, jezírko, mokřad nebo retenční zásobník s biouhlem pod celou ulicí. Voda, kterou zadrží, půdu změkčí, tedy ji učiní lépe propustnou. Potom se z vlhké půdy začne vypařovat zpět do ovzduší a ochladí tak pochozí plochy ale i zvlhčí ovzduší – ve městě tolik cenná evapotranspirace. Sebraná voda, než se dostane ke kořenům stromů se navíc přes vhodně zvolenou vegetaci a substrát výrazně pročistí. I s posypem soli se technologie MZI umí vyrovnat. Strom se samostatně napojí a když má navíc prostor pro kořeny a ty mají přístup ke kyslíku, spořádaně a zdravě roste. Neprosychá, neláme se, odolává stresorům v podobě nemocí a škůdců. Produkuje vlhký vegetační stín (porovnejte si v létě teplotu pod slunečníkem a pod stromem)a zdravá produktivní koruna zachytává miliony miniaturních částic, čímž čistí městský zaprášený vzduch. Co se týče ochlazení vzduchu, tak strom s výkonem 20 až 30 kW nahradí asi 10 klimatizačních jednotek. Stíní zpevněné povrchy, zabraňuje jejich rozpálení a vytváření tepelného ostrova. Když je stromu dobře a neživoří, dokáže se v plné síle v ulici dožít průměrně i dalších 35 let.

Tento princip také bývá označován jako „Schwammstadt“- město fungující jako houba. V uličním prostoru a dalších veřejných prostranstvích je pozornost zaměřena zejména na stromy a rozšíření dříve neprokořenitelného a zhutněného prostoru pod zpevněnými plochami (chodníky, parkovišti, cyklostezkami, tramvajovými pásy). Ve městech, které se tímto principem řídí, je statut funkční vegetace pozvednutý na úroveň ostatní infrastruktury a již není jen pouhým bezcenným „zeleným políčkem“ v mapě.

Taková města jsou udržitelná a životaschopná. Lidé v těchto městech rozumí propojení technologií a ví, že vhodně zvolené investice mohou mít mnohem širší pozitivní efekt. A jde to dokonce spočítat.

Pro Kodaň byly povodně zcela ničivé. Nechala si tedy zpracovat celkovou CBA (Cost Benefit Analysis), která město přesvědčila, o kolik ekonomicky efektivnější je vydat se cestou modro-zelené infrastruktury a kolik by je naopak stálo budování tradičních vodohospodářských řešení a ignorování adaptace na změnu klimatu. Takové město pak jednoznačně zvyšuje životní komfort jeho obyvatel. Což je cíl.

V Praze se pilotní projekty MZI pomalu prokousávají asfaltem, zákony a diskusemi s vlastníky technických sítí. Lze jich potkat zatím jen několik, ale město se nové potřebě pomalu otvírá. O něco progresivnější je Hradec Králové a Olomouc, které mají v tuto chvíli zpracovanou celkovou koncepci MZI a přidávají se pomalu i další města. Pražským unikátem je pak projekt Čelakovského sadů, kde je použito 12 různých krajinářských technologií, v parku umístěném na konstrukci metra, který trpí navážkami, vibracemi, prašností a kontaminacemi spolu s minimální schopností zadržet vodu. A to je pro křehký městský ekosystém vegetace poněkud oříšek. Tento projekt je úspěšný právě díky skupině složené ze zkušených krajinářských architektů a kvalitních zahradníků.

MZI je v současné situaci pro města win-win řešení. Největší benefity městu přináší právě práce s vodou, která je v synergii s vegetací, díky čemuž můžou být plnohodnotnou náhradou konvenčního způsobu odvodnění. Navíc díky tomu, že technologie MZI se přibližují přirozenému hydrologickému režimu, je lze využít jak na veřejných prostranstvích, tak na soukromých parcelách ale i ve volné krajině.

Další detaily jednotlivých technologií MZI s Vámi budeme sdílet skrz náš projekt výsadby stromů tzv. švédským systémem na Praze 7. Takže pokud budete chtít vědět víc: STAY MZI TUNED!

 

Autorka článku: Ing. arch. Alice Boušková

Zdroje: