Omezený prostor a neomezené možnosti jedné terasy

STRUČNÝ KONTEXT▗

Někdo má chalupu na horách, jiný chatu u řeky a další zase zahradu za městem. A pak jsou lidé, kteří mají „jen“ terasu. Ale co když je těchto pár metrů čtverečních přesně to, co člověk potřebuje? Toto je příběh jedné městské terasy, která není hned na očích, nenavazuje na žádnou z hlavních místností, a přesto je neformálním zeleným srdcem bytu. A zároveň místem, kde vám k maximální spokojenosti stačí trocha rostlin a pár nejbližších. Kočky nevyjímaje.

VÝCHOZÍ SITUACE▗

Kočka na rozpálené plechové střeše, pardon, terase

Majitelé mezonetového bytu měli k dispozici terasu, jejíž nevyužitý potenciál je začal trochu trápit. Terasa ležela  „ladem“ mimo jiné i proto, že se v létě měnila v rozpálené místo bez stínu a soukromí. O tom, jak se zde dařilo, či spíše nedařilo rostlinám, ani není třeba mluvit. Jedinými obyvateli terasy tak zůstaly kočky, pro které byla zabezpečena i zpřístupněná.

Zpřístupnit ji sami sobě si ale přáli i majitelé bytu, kteří si ji vysnili jako plnohodnotný venkovní pokoj — místo pro odpočinek i dětské hraní.

Během realizace se však objevila řada technických komplikací: nepravidelné úhly, komínky na fasádě, špatně sedící míry i svažitá, lepená dlažba. Po položení nové podlahy vyvstal další problém — terasa se ocitla výš než zábradlí, které bylo třeba kvůli bezpečnosti navýšit. O to víc bylo nutné najít řešení, které bude funkční, promyšlené a přitom vizuálně klidné.

ŘEŠENÍ▗

Schovaná, útulná, zelená a pro všechny!

Na začátku bylo velmi důležité poprat se s faktem, že terasa není přístupná z hlavních obytných místností, ale z pracovny. Aby se opravdu stala venkovním pokojem, musela být natolik lákavá, že za to těch pár navíc kroků zkrátka stojí. A právě to se stalo hlavním úkolem návrhu – udělat z terasy místo, kam se člověk těší a kde dává smysl trávit čas. 

K řešení nevyzpytatelného prostoru bylo třeba přistoupit zodpovědně. Nepravidelné úhly, komínky na fasádě i svažitá, lepená dlažba vyžadovaly přesné zaměřením ale i trochu improvizace. Nová podlaha z dřevěných prken sjednotila prostor, zakryla nerovnosti a vytvořila čistý základ pro všechno ostatní. Kvůli zvýšené výšce podlahy bylo potřeba bezpečně upravit zábradlí a to vše navíc tak, aby zůstala zachovaná kočičí bezpečnostní síť. Dalším výrazným prvkem se stala pergola, která toho nakonec nabídla mnohem víc, než jen příjemné posezení ve stínu. Lze na ní připnout různá světýlka či girlandy a zútulnit tak celý prostor, případně pomocí plachty rozšířit stín například pro děti. Konstrukce pergoly může sloužit také pro napnutí plátna během filmového večeru.

Zeleň hraje na terase velkou roli. Vznikly zelené stěny i nádoby s výsadbami, které přinášejí barvu, stín i soukromí jako například kanadská borůvka, umístěná hned u dveří. V opačném rohu zase dominuje muchovník, kterému svědčí i slunné stanoviště a kromě bílých květů nabízí i jedlé plody podobné borůvkám. Rostliny byly vybírány s ohledem na minimální nároky na údržbu – sucho snášející trvalky a traviny, které přežijí i bez každodenní zálivky. Najdeme zde jahodníky, dlužichu, dobromysl, ale třeba také len či zvonky. Do budoucna se počítá s možností umístit sběrnou nádrž, aby se mohl prostor ještě více zazelenat.

Dnes terasa nabízí stín, klid a dostatek místa pro odpočinek. Bezpečné prostředí zůstalo i pro čtyřnohé spolubydlící a přibyl prostor, který potěší všechny – od miminka po dospělé. Stačilo ho jen vzít vážně.

Text: Petra Šalapková